Chovatelské informace/Naše články v odborných časopisech

Časopis Papoušci, ročník V, březen–duben 2005 (číslo 2/2005)

Žako v našem chovu

Nenápadně šedě zbarvený, s pronikavě sírově žlutým okem, vždy obezřetný a ve střehu, ale také nezvykle inteligentní a velice zvědavý. Tak by se dal krátce popsat žako šedý, jeden z nejoblíbenějších papoušků, které chováme.

Mapa rozšíření P. e. timneh 

Jsou známy dva poddruhy tohoto papouška žako velký a žako liberijský. V našich chovech se ve větší míře se chová žako velký. Jeho populace je početnější, má výraznější vzhled, je větší a je na pohled elegantnější. Je velmi populární pro svou inteligenci, nadání k mluvení a schopnosti k družnému životu ve společnosti člověka. Do Evropy byl dovezen v 16.století. Stal se žádaným nejen v našich voliérových chovech a stále častěji se objevuje v domácnostech co by miláček, důležitý člen rodiny.

Chov tohoto druhu papouška vyžaduje velkou pozornost, trpělivost a obětavost. Jeho rozumové schopnosti a instinkty nás o tom rychle přesvědčí. Hodně si pamatuje, zradu dlouho neodpustí a umí být tvrdohlavý. Je konzervativní ke všemu novému co nezná a to někdy i po dlouhou dobu. Sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. Stačilo například nové bidlo v ubikaci a žakové na něj několik dní vůbec nesedli. Jakmile jsem přidal nový druh krmiva do jejich jídelníčku, nastala obdobná situace. Co žakové neznali anebo nechtěli poznat, toho se prostě nedotkli. Neplatí to však obecně. Každý má svou povahu a jiný postoj k dění kolem sebe.

Papoušek žako

Chovaný jako společník bývá žako klidný a ochotný k jakékoli hře, ať už s jiným zvířetem nebo s člověkem. Ochočení ptáci bývají velmi fixováni na členy rodiny. Automaticky se považují za právoplatné členy a případné ochabnutí zájmu ze strany člověka nesou velmi těžce až v některých případech tragicky. Zanevřou na všechno kolem sebe, přestanou přijímat potravu a mohou i uhynout. Důsledkem jejich psychického traumatu bývá i škubání peří.

Papoušek chovaný ve voliéře v páru se chová divočeji, zkrotne jen z části. Je ochoten si přijít po bidle pro pamlsek, mluvit na popud různých zvukových podnětů. Daleko více však přirozeně inklinuje ke svému partnerovi.

Nejvíce mu vyhovují voliéry s ubikací, kam může kdykoli zalétnout a ukrýt se. Rád totiž žije skrytým životem a jisté zázemí s pocitem bezpečí je pro něj velmi důležité . Je to jedna ze základních podmínek pro úspěšný odchov.

I mně se podařilo docílit odchovu žaků až po několika letech trpělivého čekání. Byl jsem svědkem jejich páření, kterému předcházela řada dní intenzivního krmení a projevů různých něžností. Páření trvalo asi dva týdny. Ve voliéře byly umístěny dvě budky. Jedna kmenová a druhá desková, ležatého typu. Žakové v té době navštěvovali obě předložené budky. Nakonec obsadili kmenovou budku, kde samička snesla snůšku tří vajec. Vždy, když jsem ptáky krmil, dala si samička záležet, aby byla mnou zpozorována, jak se schovává do druhé prázdné budky, aby mne zmátla. Po deseti dnech jsem provedl kontrolu vajec. K mé velké radosti byla všechna tři plná. Za třicet dní jsem zaznamenal tichý pískot. Byl to jasný signál, že se nalíhlo první mládě.

Papoušek žako

Musím poznamenat, že jídelníček žaků jsem se snažil udržet co nejpestřejší. Vedle suché směsi zrnin jsem předkládal také naklíčené krmivo, které před nasednutím začali žakové brát v daleko větší míře než jindy. Vaječné míchanice si nevšímali nikdy a to ani v době krmení mláďat. Brali vždy jen vaječný žloutek, rozkrojený na větší kusy. Také začali brát namočenou housku, které si nikdy před tím nevšímali. Za velkou zajímavost považuji, že od prvního dne narození mláďat až do jejich odstavu velmi intenzívně brali červené jeřabiny. Ty jsem jim v minulosti předkládal také, ale brali je vždy jen sporadicky. Při krmení mláďat byly jeřabiny někdy i jediným krmivem, které vzali. To bylo v případě, kdy samec nechával mláďata vyhládnout, aby dobře trávila. Nejprve jsem měl obavu, že rodiče krmení vzdali, ale druhý den se vše vrátilo do normálních kolejí. Zajímavé bylo i to, jak samec střídal různé krmiva, aby mláďata zabezpečil přísunem všech možných vitamínů a minerálů. Samozřejmě, že jednal pudově, ale působilo to velmi profesionálně.

Jejich jídelníček se dá obohatit o různé druhy ovoce a zeleniny ze zahrádky. Jablko a mrkev berou stabilně stejně po celý rok. Příroda nám nabízí spoustu dalších produktů jako je hloh, šípky, jeřabiny atd. Nesmíme zapomenout také na ovoce jižní – pomeranče, mandarinky, banány, fíky atd. Žakové mají velice rádi ořechy. Můžeme je doplňovat burskými oříšky, mandlemi, paraořechy, lískovými oříšky aj. Moji papoušci dávají přednost především vlašským ořechům. Není však vhodné se spokojit s tím, když žako bere pouze slunečnici a ořechy. I když je pravdou, že spousta papoušků, hlavně dovozových, zatvrzele přijímá pouze malou část z plodin které jim předkládáme. V takovém případě je vhodné vytrvat a důsledně nabízet různé druhy, až si na ně papoušek zvykne a jednoho dne je ze zvědavosti ochutná.

Papoušci žako

Ve třech týdnech života mláďat jsem provedl nakroužkování. Vycházel jsem ze skutečnosti, že chovný pár je polokrotký, klidný, oba ptáci mluví a jsou na mne zvyklí. Ovšem při další kontrole jsem zjistil, jak naivní byla moje jistota že to bude „ v pohodě“. Všechna tři mláďata měla kroužky z nohou dole. Dodnes nechápu, jak jim kroužky rodiče dokázali sundat. Při kroužkování jsem kroužky sotva nasadil. Ještě jsem si říkal, že jim určitě z nohou nespadnou. Bohužel nejmenší z mláďat to odneslo. Mělo fraktury obou nohou a jednoho křídla, druhé křídlo bylo vykloubené. Okamžitě jsem odvezl pochroumané mládě na veterinární kliniku, kde byla provedena refrakturace kostí, viz obrázek.

Foto: MVDr. Veronika Grymová

Refrakturace kostí, foto: MVDr. Veronika Grymová

Operace se zdařila a mládě jsme ručně krmili. Velmi brzy se „chytilo“ a začalo dohánět svoje váhové ztráty. Po několika dnech, kdy malý žako viditelně sílil, jsem už začal věřit, že se nakonec udrží. Ovšem dvacátý den došlo k nečekanému a velmi rychlému úhynu po nakrmení. Žako doslova zkolaboval ještě v ruce. Pitva prokázala puklé srdce. Důvodem bylo prudké přibývání na váze a intenzivní růst. Pooperační stav se totiž rychle zlepšoval a žako velmi dobře přijímal potravu. Nijak jsem ho nepřekrmoval a dbal na dobré vytrávení, ale srdce to přesto neutáhlo a selhalo. Zbylá dvě mláďata rodiče odchovali do úplné samostatnosti. Mladí žakové začali vykukovat z vletového otvoru budky a žadonili o potravu. Ve věku 76 dní se starší z obou mláďat objevilo venku mimo budku. Samec je totiž lákal z budky ven tím, že při krmení od budky ustupoval a mladí pokud chtěli potravu, museli za ním. Tak se oba mladí ptáci dostali z budky ven a pár dní zůstávali na zemi. Rodiče je tam chodili krmit a zanedlouho seděla obě mláďata na bidle. Ve sto dnech už samostatně přijímala potravu, a tak po dalších dvou týdnech jsem mláďata od rodičů odstavil.

Považuji za velmi důležité se zmínit o přísunu vápníku těmto papouškům. Je známo, že žakové mohou trpět tzv. hypocalcemií. Je to nedostatek vápníku v těle. Právě zvláště v období snášení vajec u samice dojde k velkému odčerpání vápníku z těla. Pro jeho rychlé doplnění a pro zdárný vývoj mláďat musíme zabezpečit zvýšený přísun této důležité látky. Existují různé formy. Já praktikuji osvědčený přípravek Calcium chlorátum. Je dostupný v lékárnách a při podání se rychle vstřebává do organismu papouška. Na doporučení veterináře ho podávám před snůškou, při sezení na vajíčkách spíše sporadicky a zvýším dávku po vylíhnutí mláďat. Přesné dávkování tohoto preparátu by měl určit veterinář, protože předávkování vápníku je velmi nebezpečné. Dávkování při páření je jedna polévková lžíce na ¼ litru vody obden, při sezení na vajíčkách je jedna polévková lžíce na ¼ litru vody 1 x týdně, po vylíhnutí mláďat jedna polévková lžíce obden i denně po dobu jednoho měsíce. Potom je nutné postupně snižovat dávku a úplně přípravek vysadit. Dlouhodobé podávání a předávkování vápníku by mohlo poškodit ledviny nebo játra ptáků. Přítomnost dostatečného množství vápníku v těle žaků zajistí zdárný vývoj potomstva, nedochází k různým deformacím páteře a kostí.

Žakové jsou nesporně velmi zajímaví a inteligentní papoušci. Právem se řadí k nejoblíbenějším chovaným ptákům. Jejich schopnost imitovat zvuky, opakovat naši řeč a dělat nám radost svou hravostí a chováním nás přitahuje. Snažme se tedy o to, aby byl jejich život v naší společnosti šťastný a naplněný. Pak má naše chovatelské úsilí smysl a budoucnost.

Milan Bartl

Zpět na přehled článků