Chovatelské informace/Naše články v odborných časopisech

Časopis Papoušci, ročník VII, březen–duben 2007 (číslo 2/2007)

Adélčini sourozenci

Vážení čtenáři časopisu Papoušci, v jednom z loňských čísel jsem slíbil, že se s vámi podělím o zážitky z odchovu arů v roce 2006.

Chovný pár arů ararauna, Karlík a Armína, kterým říkáme „Karlíci“, jsou rodiče našeho maskota – ararauny Adélky (o ní vyšel vloni článek Vymodlený ara ararauna).

Už asi v polovině ledna loňského roku se „Karlíci“, přestože byli ještě rozpeřeni, začali probírat a bylo vidět i první náznaky krmení. Tok probíhal celý měsíc únor a byl čím dál více intenzivnější. Netrvalo dlouho a Armína začala na noc chodit spát do budky. To u ní bývá první předzvěstí snůšky. Během dalších dnů samice trávila v budce celé dny. Vylézala z budky tehdy, když se chtěla nechat nakrmit, a po nakrmení lákala Karlíka k páření. V dalších dnech už Karlík chodil Armínu krmit do budky, a to i v noci.

V zimovišti i v budce mám infrakamery, takže mohu sledovat dění i za naprosté tmy. Koncem března zaznamenávám první snesené vejce. Od posledního vajíčka z předchozí sezóny uplynulo 6 měsíců a 6 dní. Karlík je stále ještě trochu rozpeřený. Samice se podbízí k páření, ale Karlíkovi se moc nechce. Za 3 dny se v budce objeví další vejce. V polovině dubna provádím kontrolu hnízda, jsou v něm 3 vajíčka, ale vypadají nenapářená. Po měsíci od snesení prvního vajíčka definitivně snůšku odebírám, je čistá. Do budky doplňuji hoblovačky.

Začátkem května už jsou oba papoušci pěkně vypeření a zaznamenávám opět intenzivní krmení. Do krmné dávky přidávám vitaminový přípravek obsahující vitamin E. Samička se znovu nastěhovala do budky. V první dekádě května vidím kamerou vajíčko. Za tři dny přibylo druhé a za další tři dny třetí vajíčko. V době páření a snůšky přidávám přípravek s obsahem L-karnitinu, který má vliv na plodnost samečka, lepší oplozenost a líhnivost vajíček. Koncem května s překvapením zjišťuji, že v hnízdě jsou čtyři vajíčka. Armína se drží v budce a Karlík ji tam chodí často krmit. Kromě běžného krmení dobře berou vařené vejce, rohlík i lisovaný tvaroh. Začátkem června při další kontrole budky zjišťuji, že jedno vejce je poškozené a prasklé až do žloutku. Odebírám je z hnízda. Zjišťuji, že vejce bylo napářené, ale přestalo se vyvíjet ještě před poškozením. Ve žloutku byly znatelné slabé žilky.

V budce zůstala tři plná úplně tmavá vajíčka. Na jednom z nich byla vidět dírka vyťuklá zevnitř. Další den bylo toto vajíčko naklubané 2 cm, ale podélně od bubliny ke špičatému konci. Z vajíčka se ozývalo slabé ťukání. Do okolí dírky jsem opatrně kápnul kapku Hartmanova roztoku, aby mládě nepřischlo. Nastává období, kdy začínám kontrolovat hnízdo mnohem častěji, a to jak přes kameru, tak i přímo. Mám strach, abych něco nezkazil nebo nezanedbal. Velkou výhodou je, že vždy před kontrolou budky můžu oba papoušky vylákat na pamlsek do výletu a uzavřít výletové okno. Po kontrole budky se Armína bez problému vrací zpět na hnízdo.

Po 30 hodinách od naťuknutí se z naklubaného vajíčka ozývá časté pípání a vajíčko je více naklubané. Obě další vajíčka jsou zatím bez známek naklubání, samička sedí, poslední vajíčko je méně vyvinuté, na obou jsou vzduchové bubliny mírně zešikma, ale není vidět žádný pohyb. Dne 10. června se nalíhlo první mládě, přesně ve 22 hodin. Chvíli jsem čekal a sledoval přes kameru, co se bude dít. Armína seděla na zbylých vejcích a mláděte si nevšímala. Na nic už jsem nečekal a mládě jsem z budky odebral a umístil do inkubátoru. Začala letní horka. V budce zůstala dvě vajíčka. Za dva dny bylo starší vajíčko naklubané asi 1 cm po obvodu. Mládě v něm nepípalo, ale po prosvícení byl vidět pohyb na rozhraní vzduchové bubliny a tmavé části vejce.

Večer jsem sledoval kamerou, co se děje v zimovišti a s úžasem jsem zjistil, že se arové znovu páří. Pářili se přímo u kamery na bidle. Měl jsem celý akt jako na dlani. Poté si samička vlezla zpět do budky a zasedla na vajíčka. Konzultoval jsem tuto skutečnost s veterinárním odborníkem. Shodli jsme se na tom, že je to případ ne příliš častý, ale ne nemožný. Bylo mi vysvětleno, že pokud jsou ptáci v dobré kondici a dobře přezimují, může dojít k situaci nebo spíše poruše, kdy je hormonální hladina donutí k dalšímu toku i přes hnízdní období.

Protože bylo opravdu velké horko, budku a podlahu zimoviště jsem zvlhčil ručním postřikovačem. K večeru si samička se zvlhčováním poradila sama. Přihnala se letní bouřka. Armína se koupala v té průtrži mračen, až jsem měl strach, že se jí něco stane. Byla tak mokrá, že nemohla letět. Musela přelézt z bidla na bidlo až do zimoviště. Protřepala peří a spěchala do budky.

Třetí den po vylíhnutí prvního mláděte bylo slyšet z budky pípání z naklubaného vajíčka i přes kameru. Vajíčko bylo naklubáno již téměř po celém obvodu.Ve 22 hodin večer se druhé mládě nalíhlo. Vše se opakovalo. Armína seděla na posledním vajíčku a mládě jako by pro ni neexistovalo. Znovu jsem je odebral do inkubátoru. Při kontrole posledního vajíčka v budce jsem na něm objevil prasklinu cca 2 cm přes celý tupý konec, blány vajíčka nebyly porušeny. Není však vidět, že by mládě protrhlo blánu do vzduchové bubliny, není vidět žádný pohyb ani slyšet pípání. Vajíčko nejeví známky klubání, ale je tmavší než před dvěma dny. Řeším dilema odebrat vajíčko do líhně, nebo nechat v hnízdě? Je mládě vůbec živé? Zpočátku se nic neděje, už to pomalu vzdávám, ale třetí den ráno je vajíčko naklubané 2 cm od vzduchové bubliny podélně k špičatému konci. Zvlhčil jsem vajíčko, budku i podlahu. Mládě ve vajíčku pípalo a docela intenzivně. Celý den se ozývalo pípání intenzivněji a večer ve 21 hodin se třetí mládě vyklubalo.

Armína si mláděte téměř nevšímala. V další hodině několikrát vylezla z budky, aby se nechala nakrmit od Karlíka na bidle. Dokonce se i dvakrát pářili. Měl jsem obavu, že díky opakovanému páření a neustálému krmení se mládě podchladí. Proto jsem ho raději odebral. Myslel jsem, že to bude pro ary šok, že přišli o poslední mládě. Opak byl pravdou.

Dalších několik dní se zdržovali oba papoušci v budce. Kolem voliéry jsem se snažil pohybovat co nejméně, aby tam byl naprostý klid. Po odebrání posledního mláděte se arové často páří. Armína stále nocovala v budce. Tentokrát se přestěhovala ke stěně budky, kde je umístěna kamera. Vidím jen část jejího těla, jak tam sedí. V polovině července se Armína přestěhovala blízko k vletovému otvoru.

Uběhl asi měsíc od nalíhnutí mláďat a k mé obrovské radosti vidím kamerou v budce tři vajíčka. Samička na nich dobře sedí. Ale špatně z nich slézá. Vajíčka vždy ocasem rozhodí od sebe. Když leze do budky, našlapuje přímo na vajíčka. Pozoruji to a jdou na mě mdloby. Asi za dva týdny provádím kontrolu. Jedno vejce je čisté. Dvě jsou oplozená, ale obě jsou poškozená. Jedno má po délce tenkou prasklinu, druhé je na tom daleko hůře. Asi v polovině délky je promáčknuté, ale drží pohromadě. Myslím, že na ně samička šlápla. Oplozená vajíčka jsou daleko křehčí než vejce neoplozená. Vyvíjející se zárodek stravuje skořápku, která se pak snáz poškodí. Pokud by poškozená vajíčka zůstala v hnízdě, postupným otáčením by se poškodila, vysychala by rychleji a zárodek by odumřel.

Okamžitě jsem vajíčka odebral a s manželkou jsme praskliny zavoskovali a vejce umístili do líhně s nadějí, že snad něco zachráníme. Více porušenému vajíčku jsem dával jen malou naději na úspěch. K naší velké radosti však jsme v obou vajíčkách zaznamenali vývoj a za pár dní při prosvícení i pohyb; 24. den je u více poškozeného vajíčka vidět při prosvícení zobáček, jak se snaží protrhnout blanku do vzduchové bubliny, a bylo slyšet i tiché lupání.

Měli jsme připravený inkubátor, kam jsme starší vajíčko přemístili. Odstranili jsme vosk z praskliny, zvýšili jsme maximálně vlhkost a s napětím sledovali, co se bude dít dál. Mládě vyplňovalo spodní část skořápky, vzduhová bublina byla pod úhlem více než 45 stupňů a neměla rovný okraj. Mládě už by mělo naťuknout skořápku, stále totiž měnilo polohu a bublina byla chvílemi téměř vodorovně. Večer jsme uviděli naklubané místo a uslyšeli mládě poprvé pípnout. Naše radost neznala konce.

Další den se malinký ara ozýval stále častěji. Odstranil jsem blanku v místě naklubání, aby mělo mládě přístup vzduchu a abych ulehčil klubání. Pod dírkou jsem spatřil zobáček. Čím více se blíží večer, tím více mládě pípalo, snažilo se proklubat, ale o moc víc se mu to zatím nedařilo. Pomalu se začínám připravovat, že mláděti budu muset pomoci z vajíčka. Trpělivost se však vyplatila – mládě se během hodiny vyklubalo úplně samo a v půl jedné v noci se vylíhlo. Náš první papoušek vylíhnutý v líhni má krásných 28 gramů.

Asistované líhnutí ary ararauny

Vylíhnuté mládě ary ararauny

Uběhly dva dny a poslední vejce v líhni se pořád k ničemu nemá. Vypínám překlápění líhně, zvyšuji vlhkost a další den se ozývá slabounké pípání. To trvá celý další den, a konečně se objevila malá trhlinka na skořápce. Podle data snesení vejce má mládě už nejvyšší čas dostat se ven. Hrozí mu zadušení nebo infekce z výkalů, které má pod sebou z vytráveného žloutkového váčku.

Čekám do večera, nervy jen hrají. Večer je vše beze změn, klubání nepostupuje a pípání ustává. Je jasné, že se mládě samo ven už nedostane. Vajíčko je malinko naklubané u vzduchové bubliny. Začínáme se s manželkou dobývat dovnitř. Je to velmi riskantní, ale není jiné cesty. Pomalu odstraňuji po malých kouscích skořápku i blanku. Mládě se naštěstí hýbe. Odstraňuji skořápku v místě vzduchové bubliny, kde nejsou viditelné krevní žilky. Musím stále zvlhčovat Hartmanovým roztokem, aby skořápka nepřischla na tělíčko. Pak by hrozilo, že při odloupnutí části skořápky bych mohl utrhnout některou žilku, kterou je mládě ještě přilepeno ke skořápce. Hrozila by mu infekce nebo v horším případě vykrvácení. Čas rychle plyne. Vždy odstraníme kousek skořápky, vrátíme mládě do líhně a čekáme, co se bude dít. Když jsme odstranili třetinu vajíčka, mládě konečně začíná spolupracovat a snaží se dostat ven ze skořápky. Nejde mu to. Bojím se dál loupat. Nahnul jsem tedy mírně vejce a ejhle – mládě se vysunulo ven ze skořápky a se skořápkou zůstává spojeno pupeční šňůrou. Mládě i se skořápkou jsem vrátil do inkubátoru, za chvíli osychá a definitivně se odděluje od skořápky. Je vyhráno, alespoň pro začátek.

Další dny už přebírá veškerou iniciativu manželka a intenzivně krmí. Na dvě snůšky pět malých arů. Je to moc krásné, ale i moc náročné. Snažím se jí pomáhat, ale největší tíha je na ní. Moc se nevyspí. Malincí arové se musí krmit po hodině ve dne v noci a jejich o šest týdnů starší sourozenci dají také pěkně zabrat.

A co rodičovský pár? Ten chovnou sezonu nemíní ještě vzdát. Začátkem srpna zaznamenávám další páření a dvě snůšky. To už se opravdu obávám, aby to samice všechno ustála. Křičí na mě a brání budku. Vždy jen nakrmím a v tichosti odcházím. Nechávám Armínu dosedět celý měsíc, aby se znovu nepodnesla. V říjnu Karlíci ukončili tok. Vysedávají teď hodně venku na nejvyšším bidle a sluní se v podzimním slunci. Hledal jsem vysvětlení, proč všechna vejce z posledních snůšek byla neoplozená. Na veterinární fakultě jsem dostal vysvětlení. Období toku je odstartováno zvýšeným přísunem živin v krmné dávce, dobrou fyzickou kondicí zvířete a určitým časovým obdobím. Velmi důležitá je hladina hormonů v krvi. Ta má zpočátku vzestupnou a pak sestupnou tendenci, a to bez ohledu na fyzickou kondici zvířete. V mém případě to znamenalo, že i když se pudově papoušci pářili dlouho i často, neměli už potřebnou hladinu hormonů v krvi, a nedošlo k oplození vajec.

Malí arové rostli jako z vody. Bylo radost je pozorovat, jak mezi sebou soutěží, napodobují se, učí se jeden od druhého. Bylo možno pozorovat růstové rozdíly, povahové klady i zápory jednotlivců. Náramná legrace byla, když se učili létat. Každý nezdar doprovázely nářky, byli jako malé děti. Chovali jsme je, učili je sedat na bidla, létat a rozmazlovali je. Přibývalo nám šrámů na rukou, protože arové nejsou žádní drobečci. Nazval jsem toto období „letecké dny“. Nastaly také menší havárie, rozbité vázy, tu a tam spadl květináč, začaly se objevovat menší trhliny v zácloně. Mladým arům se to náramně líbilo, manželce už tolik ne. Moc nehubovala, i když vím, že trpěla. Neustálé uklízení a starání se kolem mláďat bylo opravdu náročné.

Nakonec nadešel čas, kdy se mladí arové osamostatnili a museli k novým majitelům. Nejraději bychom si všechny nechali, ale samozřejmě to není možné. Do jednoho se nám podařilo mláďata umístit do chovů, kde budou vyrůstat v páru s druhým araraunou. Při loučení ukápla i nějaká ta slza, ale přesvědčili jsme se, že všichni jsou v dobrých rukách. Možná, že některá fakta, která jsem popsal, někomu z vás pomohou ke zdárnému odchovu. Ale článek jsem napsal také proto, abych ukázal, že je třeba trpělivosti, obětavé snahy, dobré přípravy. Nelitovat investic a bojovat při komplikacích až do konce. Věřit svým opeřeným kamarádům a dokázat polknout i nejednu hořkou pilulku případného nezdaru. O tom je chov i odchov, o tom je chovatelský svět, který pro mě mnoho znamená.

Milan Bartl

Zpět na přehled článků