Chovatelské informace / Umělý odchov papoušků

Umělý odchov papoušků

Kálnica (SK) 7. 7. 2007

Celou přednášku ve formátu flash si můžete prohlédnout zde, pokud chcete zobrazit také text přednášky stiskněte tlačítko Notes v levém dolním rohu, text ke každému snímku pak uvidíte levé části obrazovky.

Pozn.: Flash je program pro dynamickou a interaktivní grafiku webových stránek. Pokud nemáte Flash Player (program pro prohlížení stránek vytvořených v programu Macromedia Flash) ve svém počítači, tak se vám jeho instalace spustí automaticky po kliknutí na prezentaci.

Účastníkům semináře nabízíme zaslání celé prezentace ve formátu MS PowerPoint, pište si na e-mail milan.bartl@seznam.cz.

Text přednášky:

Vážené chovatelky a chovatelé,

dovolte abych se představil, jmenuji se Milan Bartl a zabývám se chovem papoušků už řadu let. Dnes chovám převážně papoušky z Afriky a Jižní Ameriky. Chovu papoušků jsem propadl natolik, že jsme spolu s mojí ženou podřídili svůj život, dům i všechen volný čas této krásné zálibě. Zabýváme se prodejem zrnin z rodinné farmy, nabízíme dokrmovací kaše, granule pro papoušky, vitamíny, klece, hračky a různé jiné doplňkové zboží formou prodeje na burzách a už velmi brzy i formou internetového obchodu. Na našich webových stránkách www.milanbartl.cz prezentujeme svoje chovatelské zkušenosti, v článcích, na fotografiích a také v On-line poradně pro chovatele.

NÁŠ CHOV: Během let jsme docílili odchovů u různých druhů papoušků a to právě přineslo i nutnost začít se věnovat ručním odchovům mláďat. Zkušenosti jsme získávali na druzích papoušků jako jsou žakové, arové, kakaduové, eklektusové, amazoňané, amazoncí, aratingy, senegalci, dokonce i na papoušcích královských. Každý druh se vyvíjel a choval specificky, je velmi zajímavé pozorovat a srovnávat vývoj jednotlivých druhů papoušků. Dokrmování jsme prováděli od různých stadií vývoje, včetně líhnutí.

Všechny informace, které Vám tu sdělím jsou mnou vyzkoušené a u mne fungují. Ovšem je jisté, že mnoho z Vás bude mít i zkušenosti jiné, třeba lepší a úspěšnější.

Proč tedy ruční dokrm provádíme? Je to vlastně z nutnosti zachránit mláďata v případě, kdy je rodiče odmítají krmit, matky z nezkušenosti odmítají o mláďata pečovat, málo krmí, z důvodu úhynu samice, pokud rodiče mláďat škubou nebo je ohrožují z nějakých stresových důvodů na životě, kvůli kroužkování plnými kroužky a v neposlední řadě kvůli prodeji krotkých mláďat zájemcům o papouška miláčka.

VYBAVENÍ: Na ruční dokrmování se musíme dobře vybavit. Je nutná líheň, potom inkubátor, desinfekční prostředky, základní lékařské pomůcky jako jsou pinzety, nůžky, stříkačky, gumové rukavice, domácí ubrousky a podobně. Je také nutné mít porcelánové nebo skleněné nádobí na přípravu kaše a krmení, určené jen k tomuto účelu. U malinkých vyklubaných mláďat je naprosto nutné dodržování hygieny až rádoby sterilního prostředí. Nalíhnutá mláďata jsou bezbranná, nemají ještě fungující imunitní systém, neodolají bakteriím a tepelným výkyvům – jakékoliv podchlazení vede ke zpomalování orgánových funkcí a následuje úhyn. Pokud je to možné je dobré mít připravena antibiotika a preparáty na úpravu trávení atd. Říkám to proto, že při pomnožení např. bakterií nebo kvasinek v trávící soustavě mláděte má poměrně rychlý průběh a na váhavé rozhodování není mnoho prostoru. Jakmile se trávení zastaví, mládě chřadne, je dehydrované a zpravidla velice rychle zkolabuje.

Když tedy začneme od začátku, první problém je, když na vajíčkách samička vůbec nesedne nebo z nich často slézá, popř. je po snesení ihned zlikviduje. Pak je nutné hlídat a ihned po snesení vejce odebrat do líhně. Další problém nastane, když chovný pár vajíčka poškodí v průběhu sezení. Tento problém řeším u jedné své chovné páry araraun. Bilance je tam dost krutá. V každé snůšce se samičce podaří naprasknout nebo promáčknout vejce (z 38 snesených vajec bylo 17 rozbitých nebo prasklých). Nezbývá než taková vejce odebrat z hnízda, zavoskovat a umístit do líhně. Oplozené vejce má po prvním týdnu až deseti dnech patrný terčík, od něhož se rozbíhají červené krevní žilky. Zárodek se zvětšuje a postupně zaplňuje prostor vajíčka. Na oblé straně vajíčka je vzduchová bublina, která se v poslední fázi před líhnutím zešikmuje. Právě v místě hranice vzduchové bubliny se začne mládě proklubávat na svět. Na skořápce se objeví trhlinka nebo dírka, která má skořápku vylomenu z vnitřní strany směrem ven. Teplota v líhni se nastavuje do na 37–37,3 stupňů, vlhkost 35–45 %. Vlhkost před líhnutím se musí zvýšit minimálně na 80 % vlhkosti a teplota snížit na 36 stupňů, aby se skořápka zvláčněla a stala se prostupnější. Problém s vlhkostí nastane tehdy, když je v líhni více vajíček různého stáří. Asi dva dny před líhnutím je třeba vypnout naklápění a zvýšit vlhkost na minimálně 80% vlhkosti. Jenže vejce ostatní v líhni jsou mladší a tak vysokou vlhkost ještě nepotřebují. Řešit se to dá tzv. dolíhní, kterou už může být třeba inkubátor. Tam vejce před líhnutím přemístíte a upravíte zmiňovanou vlhkost.

PROSVĚCOVÁNÍ VEJCE: Před koncem vývoje je nutné sledovat prosvícením, zda nemá mládě obrácenou polohu. Mládě ve vajíčku mění polohy a před líhnutím by mělo zaujmout pozici hlavou směrem k tupé straně vajíčka. Pokud to nedokáže, naděje na samostatné vylíhnutí se zmenšují a musíte počítat s asistencí při líhnutí. Mládě má jen určitou dobu na vylíhnutí. Bývá to maximálně kolem 40 hodin od prvního naťuknutí skořápky. Pokud se nevylíhne v tomto intervalu, jeho síly začnou ochabovat, ozývá se zprvu rychlé a silné pípání, které začne slábnout a mládě to začne vzdávat. Také mu hrozí udušení, pokud se nedokáže rozbít skořápku a udělat si dostatečný otvor. Pokud je ve vajíčku déle, než má být, hrozí kontaminace z rozkládajícího se trusu, který z mláděte začne odcházet. Asistované líhnutí neboli tzv. loupání z vajíčka je nebezpečné, musí se provádět velmi opatrně, protože mládě je spojeno se skořápkou žilkami. Když žilky přerušíme, mládě zpravidla vykrvácí. Aby k tomu nedošlo, je nutno prokapávat operační prostor vlažným fyziologickým roztokem. Ten navlhčí místa spojení se skořápkou a zabraňuje dehydrataci mláděte. Loupání z vajíčka je velmi citlivý postup a měl by ho provádět člověk s určitou praxí. Pozor na nevstřebaný žloutkový vak anebo vystouplý pupík (spojený se skořápkou membránou). Membrána se oddělí sama, nesmí se odstřihnout, žloutkový vak nebo pupík se zatáhne během 24 – 48 hodin.

Po nalíhnutí mláděte má novorozenec ještě zásobu energie ze žloutkového váčku, který by měl být v době líhnutí zatažen v břiše. Vystačí minimálně na 24 hodin života mláděte. Prvních 24 hodinách života mládě podáváme jen 37 stupňů teplý Hartmannův roztok, který brání dehydrataci mláděte. Potom se začíná s polévkově řídkou dokrmovací kaší. Moje zkušenost je taková, že pokud začínáme s dokrmem nalíhnutých mláďat od prvního dne, použijeme kaši Nutribird. To z toho důvodu, že je velmi jemná. Touto kaší krmíme první dva až čtyři týdny života. Je to specifické podle druhu dokrmovaného papouška. Vím, že někteří chovatelé krmí od počátku kaši Kaytee. Zkoušel jsem u naší první nalíhnuté ararauny zkrmovat Kaytee, které je mnohem hrubší, asi jako dětská krupice, dopadlo to tak že malinká ara vůbec netrávila. Přes podávané podpůrné preparáty na trávení, nám nakonec nezbylo, než kaši z volete sondou vytáhnout ven a aplikovat jemný Nutribird. Mládě už bylo v ohrožení života a my opravdu jsme už nevěděli čím to, že potrava arovi nepostupuje z volete dále. Po aplikaci jemnější kaše nastal téměř okamžitý zlom. Protože ve voleti zůstávaly ještě podpůrné trávící látky, došlo k rychlému nastartování trávení a naše Adélka začala dohánět prvotní ztrátu přírůstků.

VÁŽENÍ: Zde bych velmi rád zdůraznil význam pravidelného vážení před krmením a zapisování údajů. Vytvoříte si tak růstový graf jedince, který se dá konzultovat a srovnávat s jinými a záznamy mohou později posloužit k orientaci při dalších dokrmech. Pokud mládě nevážíte, tak hlavně v tom ranném stadiu vývoje nikdy nepoznáte, zda a jak jedinec prospívá. Zastavení zvyšování přírůstků, vždy znamená nějaký problém. Díky vážení lze tento problém rychle odhalit a reagovat.

Při ručním dokrmování je nutno zajistit několik zásadních věcí:

TEPLOTA: od vylíhnutí do oschnutí mláděte je nastavena na maximum což je 37 stupňů . Po dvou hodinách se sníží teplota na 36 st. S přibývajícím věkem se teplota úměrně snižuje. Pokud jedince v ranném stadiu vývoje držíte v nižší teplotě, jednak se chvěje ale hlavně také přestává trávit potravu. Teplota se dá regulovat podle chování mláďat v inkubátoru. Pokud se chvějí, je jim zima a musíme teplotu zvýšit. Pokud sebou hází a nespokojeně kňučí, je třeba teplotu snížit, protože je jim horko. Je také rozdíl v tom, když u stejného druhu papoušků dokrmujete jedince nalíhlé v líhni a jedince odebrané z hnízda. Jedinci z hnízda, i když stáří je stejné, vyžadují teplotu i o dva stupně nižší než nalehlí v líhni. U maličkých mláďat ( od nejmenších do 50 gramů) se nespoléháme na údaje na displeji inkubátoru, ale měříme teplotu v místě mláděte rychloběžkou –Vysvětlit.

VLHKOST V INKUBÁTORU: ideální je kolem 60–65%. Mladším kategoriím i přidáváme do inkubátoru namočené kusy látky, abychom ještě zvětšili odpařovací plochu. Starší mláďata už si vlhkost udrží v inkubátoru sama, většinou v letní době musíme otevírat už i dvířka inkubátoru, abychom vlhkost i teplotu zredukovali.

KONTROLA TRUSU: je to nejrychlejší indikace, zda je vše v pořádku. Pokud mládě dobře tráví, má pravidelně prázdné vole, tak musí být pod ním i trus. Ten správný by měl mít nahnědlou až hnědožlutou barvu podobné barvě zkrmované kaše. Je tak i cítit. Starším mláďatům, které již alespoň částečně konzumují pevnou stravu jde trus do zelena s bílou skvrnou, kterou tvoří moč. Někdy bývá moč znatelná i na hnědožlutém trusu z kaše.

U ručně dokrmovaných žaků a amazoňanů bývá trus zabarven do vínové barvy. Je to úplně normální fyziologický jev a není třeba se znepokojovat.

Pokud se objevuje při krmení kaší trus zelený, až sytě zelený, jedná se tzv. o hladový trus. Krmení v tomto případě prochází trávícím traktem a není dostatečně rozloženo. Organismus si nebere potřebné látky, které by měl přeměnit na energii. Játra při tom vylučují žluč, která barví trus do zelena. Vážnější stav je při vylučování černého trusu. Tam sice probíhá rozkládání potravy, ale jsou v střevní mikroflóře patogenní bakterie. Tyto bakterie mohou být aerobní nebo anaerobní. Oboje napadají sliznice. Ty aerobní jsou méně nebezpečné. Zpomalují trávení a projevují se tím, že nakrmené mládě vyvrhuje zpátky podávanou potravu a zpomaluje se trávení. Anaerobní jsou hodně nebezpečné. Silně narušují sliznice, produkují toxiny, napadají játra a dokážou se velmi rychle pomnožit. Jsou schopny během několika hodin zvíře zabít. U ručně dokrmovaných mláďat může být zdrojem kontaminace i kaše samotná. Při špatném trávení se vychýlí PH v žaludku a bakterie okamžitě využívají tohoto prostředí k pomnožení.

U ptáků odchovávaných pod rodiči se bakterie do rodičů dostanou ovocem a naklíčeným zrním. A do mláďat se dostanou přes rodiče. Toto je případ tzv. syndromu pátého dne, kdy najdete mláďata nakrmená, uhynulá v hnízdě. Hodně se tento případ objevuje u papoušků královských a červenokřídlých. Dá se tomu čelit přípravkem Tillan. Vyzkoušeli jsme ho v několika chovech. Pokud se aplikuje včas, tedy pátý den od nejstaršího mláděte, kdy se jedenkrát denně kápne do zobáku mláďatům tento přípravek (10% roztok), je velká naděje na úspěch.

Kontrola trusu je tedy dobrým indikátorem, kdy se dá odhalit problém infekčního nebo trávícího charakteru. Důležité je i vědět, že trus ptáků nemá zapáchat. Pokud je pronikavě cítit, je jasné, že se jedná o namnožení kvasinek nebo bakterií. Hlavně v letním horkém a dusném počasí se u mláďat pomnožení bakterií nebo kvasinek objevuje.

Já to řeším pravidelnou kontrolou trusu pod mikroskopem na Veterinární a farmaceutické universitě v Brně u pana MVDr. Tukače.

Podle identifikace vzorku se pak většinou nasadí antibiotika typu Noroklav nebo lék Sporanox proti kvasinkám. Úmyslně jsem tuto část podrobněji popsal, protože z praxe vím, že díky těmto poznatkům jsme doslova udrželi některé problémové papoušky, především kakaduy a eklektusy.

KRMENÍ A TRÁVENÍ: krmit by se mělo do prázdného volete. Podávaná kaše by měla mít do 37stupňů celsia. Pokud teplotu už nemáte odzkoušenou na vlastní kůži, je třeba změřit teplotu nejraději rychloběžkou. Teplota kaše na horní hranici, tj.40 stupňů celsia je nebezpečná z hlediska popálení volete. Pokud nemáte praxi, může se Vám zdát že kaše není horká. Stačí jedna nerozmíchaná hrudka kaše, která má o několik stupňů vyšší teplotu a vole mláděte popálíte. Pokud se tak stane, na voleti se během krátké doby objeví červená skvrna, která se může zanítit. Ve vážném případě se ale v místě popáleniny vytvoří díra , z které vytéká hlenovitá kaše. Pak je nevyhnutelný operační výkon. Proto je nutná velká opatrnost při kontrole teploty před podáním kaše.

Kaše se podává lžičkou, stříkačkou nebo sondou. My používáme stříkačku. U narozenců a malých mláďat používáme stříkačku malou 2 ml. Pro dokreslení představivosti např. narozený amazonek má 2 gramy. Manipulace při krmení je hodně náročná. Intenzita doby krmení je u narozeného mláděte od druhého dne po 1 hodině , dvou a třídenní mládě po 2 hodinách ve dne v noci a pak podle rozběhnutého trávení se interval navyšuje na 3 až 4 hodiny. První den se pro dotrávení žloutkového vaku podává jen 37ºC teplý fyziologický roztok. Znovu podotýkám, že je hodně důležité sledovat, jak jedinec tráví. Krmit se má jen do téměř prázdného volete. Pokud se mládě při dalším krmení s dotrávením opožďuje, vynechávám krmení kaší a aplikuji místo toho několik kapek jablečné šťávy nebo 1 kapku jablečného octa, obojí do 20 ml Hartmanova roztoku. Pokud potíže s trávením z volete přetrvávají použiji preparát Degan, který posune potravu z volete do žaludku a kousek dál a přípravek Ranital, který slouží k posunu potravy ve střevech. Vždy je třeba nastalou situaci řešit. Čím delší pauzu mezi krmením uděláte, tím víc se mláděti zpomalí biorytmus orgánových funkcí a to pak může vést k dalším potížím.

Pokud růst probíhá standardně , tak okolo 20. dne života mládě začíná vidět a slyšet. V tomto věku je také nutné provést nakroužkování plným kroužkem. Ve čtvrtém týdnu života se z pod kůže mláďat začnou pomalu vyrážet ostenky. Jsou podobná dikobrazím bodlinám a některá mláďata vypadají jako ježci. Někteří chovatelé nechávají mláďata v hnízdě raději déle. Je to asi pohodlnější na dokrmování. Ale starší ptáci si hůře zvykají na člověka a jeho okolí, jejich socializace je daleko těžší, jsou mnohem divočejší. Mohou si vypěstovat i určitý stres, který je pak může doprovázet dlouhou dobu. Vždy je daleko lepší, když se dokrmuje více ptáků společně, alespoň dva. Tvoří spolu sociální skupinu, která je nutí soutěžit a vynakládat úsilí o získání potravy, nejlepší místo na bidle atd. Jejich zdravá soutěživost a snaha vyniknout jim dodává vyrovnané povahy a získání osobní jistoty. Nejsou pak při změnách prostředí a partnerů tak frustrováni a stresováni. Lépe pak vytvoří chovné páry, schopné další reprodukce. Samostatně krmený jedinec se hůře zařazuje do skupiny, může mít sklony k agresi, těžko přivyká novým změnám. Z toho plyne otázka, zda se ručně dokrmovaní práci hodí do chovu k reprodukci, či ne. Můj názor je, že určitě ano. Znám hodně takových případů a sám takové ptáky doma mám. Pokud se jedná o mladé ručně dokrmené ptáky kteří jsou zařazení do chovu co nejdříve po odstavu, jsou chovu zcela jistě schopni. Horší je to u starších jedinců, kteří po dlouhá léta žili s člověkem pod jednou střechou a utlumil se v nich jejich přírodní pud socializace a reprodukce. U dokrmovaných ptáků je lepší předpoklad klidného průběhu nalíhnutí a výchovy potomstva. Je zde i lepší možnost kontroly hnízda než u divokých jedinců. Ovšem názory na toto téma se různí a máme různé zkušenosti.

VYŠETŘENÍ POHLAVÍ: Ve věku druhého měsíce života je dobré provést odběr krve na vyšetření pohlaví, vyšetření PBFD, chlamydiózy, krevního obrazu. Je to ještě v době, kdy mládě tento zákrok nevnímá tak stresově a rychle na tuto zkušenost zapomene.

OPEŘOVÁNÍ: V druhém měsíci života se začne mladému papouškovi intenzivně rozvíjet opeření. Toto vývojové stádium odčerpává mladému organismu mnoho energie. Spolu s růstem peří se také dovyvíjejí veškeré vnitřní orgány, zvětšuje se kostra a svalová hmota. Při dokrmování, například žaků, je dobré do kaše universál jim přimíchávat kaši pro ary, která obsahuje více tuku. Zvýšíte tak přísun energie, tolik potřebné ke zdárnému vývoji. U arů, kteří mají trochu jiný metabolismus, řeším dodávání energie pupalkovým olejem. Pokud se zvýšení dodávky energie pro růst neaplikuje, ptáci zastaví růst a obnoví ho až po tvorbě peří. Nikdy už však pták neroste tak dynamicky a je celkově menší. Amazoňanům a kakaduům přidávám k potravě bílkoviny, mají větší potřebu bílkovin, než jim poskytuje běžná dokrmovaní kaše. Obdobné je to s potřebou bílkovin i u arů zelenokřídlých.

ODSTAV: Ve stáří mláděte asi 50–60 dní začínáme s podáváním pevné stravy (mrkev, piškoty, granule, později zrní). Toto období se různí podle druhu dokrmovaného papouška. Je v nich velký rozdíl. U žaků se přechod na pevnou stravu probíhá v období od 50–80 dne stáří. Tříměsíční žakové už loupou zrniny, koušou do ovoce a zeleniny a piškotu. Oproti tomu amazoňané nebo amazonci, kteří jsou už plně opeření a lítají, tvrdohlavě odmítají pevnou potravu a chtějí jen kaši. Jejich odstav je daleko delší než u zmiňovaných žaků.

Přechod na pevnou stravu provádíme nabízením nejprve piškotu a sladkého jablka a mrkve, potom vařené kukuřice, nakonec přidáváme granule a zrniny. Podle mého názoru je tato doba klíčovým momentem pro další vývoj jedince. Jde o to, že názor „on už trochu loupe, hlad už ho donutí, je mylná“. Mládě, které je brzy a rychle převedeno na pevnou stravu málo přijímá potravu, je nedosycené a tím se stresuje. Se stoupajícím stresem bere potravy méně a méně. Dopadne to pak tak, že se nedokončí vývoj orgánů a kostry. To sice nemusí být viditelné fyzicky, ale může se to záporně projevit až v dospělosti, hlavně pak u samic při reprodukci. Sám jsem už setkal s chovateli, kteří prodávali mladé žaky ve stáří 9 týdnů. V naší poradně na webu jsem už měl několik dotazů na téma agresivity, nepřijímání potravy a malé vitality u 60–70 denních žaků. Podle mého názoru je žako plně odstaven ve stáří 100 dní. Pravda je, že někteří jsou šikovnější a samostatnější o pár dní dříve. Vždy před prodejem musím být přesvědčen, že mládě dobře louská zrniny, granule a konzumuje i ovoce a zeleninu. Jinak k prodeji nesvolím.

Délka odstavu jednotlivých druhů papoušků je individuální, například arům to trvá alespoň 4 měsíce. U arů je velmi zajímavé sledovat jak to příroda zařídila, aby za tuto dobu malý ara dokázal vyrůst do téměř metrové délky a ještě při tom dobře opeřit. Trošku mě to připomínalo růst štěněte. Neúměrně se v jednotlivých fázích zvětšuje hlava a nohy k tělu a opačně. Při srovnání třeba z žakem, kterému to trvá jen o měsíc méně je to obdivuhodná růstová intenzita. Dá se říci, že se arové denně mění před očima. Pro představu, aby jste si mohli udělat srovnání, jaké úsilí asi musí rodičovský pár arů ararauna vynaložit uvádím příklad – při krmení tří malých araraun ve stáří asi 110 dní byla denní spotřeba kaše 1,5–2 litry. To je úctyhodné množství, které v přírodě musí rodičovská pára zajistit a ještě si zajistit potravu pro sebe.

MLÁDĚ DO CHOVU: V tomto období už máme většinou mláďata zamluvená, to znamená,že víme zda se budou zařazovat do chovu nebo budou pro budoucí majitele jako miláčci. Podle toho se s nimi pracuje. Pokud jdou do chovu, necháváme je se socializovat ve skupině mláďat, kde přirozenou soutěživostí a hravostí se učí být první, upevňují se jejich povahové rysy a okukují navzájem od sebe šikovnost při učení se létat a podobně.

MLÁDĚ MAZLÍČEK: Pokud mají být mláďata určena jako miláčci, učíme je brát z ruky, přelézání na ruku a některé jiné základní věci. Ne však intenzivně moc, aby se naše vazba na papouška příliš neutužovala a nevznikl pak citový problém při změně majitele. Vždy při odjezdu mláděte od nás, dostanou zákazníci ještě kaši s sebou na případné večerní přikrmení pro první dny v novém prostředí. Je to jediné poslední pouto, které papouška spojuje s minulostí a v novém prostředí mu to dodá klidu. Kaši mají totiž dokrmovaná mláďata rádi, asi jako děti krupici.

NOVÍ MAJITELÉ: Naší snahou a zájmem je osobní kontakt s budoucím majitelem a jeho příprava na příchod papouška do domácnosti. Někteří zájemci o papouška mají hodně zkreslené představy o náročnosti chovu. Někteří zase mají negativní zkušenost z minulosti, kdy si pořídili divokého papouška s tím, že se ochočí.

Praxe je taková, že je zveme k nám ještě v době, kdy má mládě asi 2 měsíce. Při návštěvě jim vysvětlíme zásady chovu, poukážeme na náročnost a možné problémy chovu, nabízíme také možnost výběru klecí, misek, hraček dřevěných i provazových a jiných dalších doplňků k chovu. Při předání papouška pak předvedeme manipulaci s papouškem, předáme dokumentaci s protokoly o vyšetření na PBFD a pohlaví, případně i další pokud je zákazník požaduje. Provedeme předání reg. listu CITES, pro první kroky u nového majitele pak máme vypracován návod jak se starat o papouška, o bezpečnosti chovu (plotny, teflon, okna, zkrmování pamlsků atd.). Předáme kontakty na nejbližší veterinární odborníky a místo úřadu na přeregistraci CITES.

ZÁVĚR: Ruční dokrmování je činnost, která každého chovatele, který se do toho pustí pořádně prověří. Vyzkouší Vaši trpělivost, odborné znalosti, obětavost, fyzickou zdatnost v podobě probdělých nocí a taky schopnost vyrovnat se s případným úspěchem i neúspěchem. Je to cesta věčného studia nových věcí a někdy boj o život krásných papoušků. Nikdy to nevzdávejte a bojujte až do konce o život každého jedince. Odmění se Vám svojí přízní a prožitím šťastných chvil v jejich společnosti.

Milan Bartl